Zde se dozvíte o historii rodu Martínků.

Historie rodu Martinků

Nejstarší vypátraný Martinek, který je veden v kronice obce Tis v Orlických horách v roce 1664 jako rolník, byl Martin Martínek. Narodil se kolem roku 1640. Jméno a původ jeho ženy a matky jeho dětí neznáme. Vedle Václava a Samuela, kteří byli snad bratři, byl jeho potomkem i Jiří, který měl postupně tři ženy. Dorotu Hejzlarovou ze Sněžného, která mu dala syna Karla, Dorotu Matuškovou z Janova od které měl Jana, Anu a Alžbětu, která zemřela hned po narození. Poslední Jiřího ženou byla Ana Matušková z Janova. Ta mu porodila tři syny. Nejstaršího Jiřího, o kterém nic nevíme, prostředního Jana a nejmladšího Václava, který zemřel jako dítě. Nás zajímá prostřední Jan, narozený 18.9.1752. Ten se totiž přiženil do statku ve Sněžném č.p.36, tím že si vzal Johanu Markovou, hospodářku na gruntu.
Johana se narodila 3.12.1788 na tomto gruntu a byla to silná žena, která hospodářství po předčasné smrti svých rodičů sama vedla, přesto že měla ještě pět mladších bratrů.
Johana měla s Janem Martinkem z Tisu dvě děti. Dceru Františku nar. 12.10.1812, která byla svobodnou matkou. Její první syn Jan nar. 26.10.1836 zemřel jako dítě. Její druhý syn nar. 24.10.1840 se jmenoval také Jan a o jeho potomcích není nic známo. Zřejmě zemřel svobodný.
Druhý se Johaně narodil 1.10.1818 syn Josef, po té zahradník ve Sněžném č.6, který si vzal Františku z Tisu č.p.22. Ti pak měli spolu syna Jana o jehož potomcích také není nic známo.
Po smrti Johany si Jan Martinek vzal Terezii Markovou z Tisu. Jim se narodil 21.1.1815 syn Jan, jenž se stal hospodářem na statku v č.p.36.
Jan Martínek ze Sněžného si vzal Annu Netíkovou z Tisu nar. 1823. Tato žena se stala opravdovou matkou rodu, neboť Janovi porodila celkem třináct dětí.
První se jim narodila dcera Františka, která však zemřela jako dítě. Druhá se narodila také dcera kterou pojmenovali stejně jako její nebohou sestru – Františka. Tato se v dospělosti provdala za Novotného ovdověla v r. 1877 a pak se provdala jako Ryšavá. Třetí byl syn Josef, který se v dospělosti stal učitelem a zemřel jako svobodný. Zde se také projevuje často známá opozice syna vůči otci. Václav se stal učitelem, protože jeho otec Jan neuměl číst a psát a jeho rodina tím, jak se dozvíme později, značně trpěla.
Čtvrtým dítětem narozeným na statku č.p.36 byl syn František. Tomu, když dospěl koupil jeho otec Jan mlýn v Habřině od Josefa Doležala. Další osudy Františka jsou popsány v následující kapitole ” Historie mlýna ve vlastnictví Martinků “. Všiměte si jenom jak bohatý musel být statek, když si mohl Jan dovolit koupit pro svého syna mlýn v kraji.
Pátým dítětem Jana a Anny z Tisu byla dcera Anna, která se provdala za mlynáře Vogla. Jako šestý se narodil syn Jan, který si vzal ženu neznámo odkud. Ve svém domě vyhořel a pak byl hostinským v č.p.23. Tento Jan měl tři dcery a jedna z nich si vzala Jana Martinka z Bohdašína. Jejich syn Martínek Josef žil ještě roku 1988 v č.p.23 ve Sněžném. Jeho bratr Jan v té době žil v Hradci Králové. Další vývod této větve, která je po meči spíše z Bohdašína než ze Sněžného, nebyl dopátrán.
Sedmým dítětem na statku ve Sněžném byl syn Václav, nejprv kovář v č.p.23 pak na Rzech. Osmé dítě byla dcera Marie, která se provdala za Ferdinanda Vogla č.p.1, ovdověla 1883 a podruhé se vdala za Josefa Ryndla z Domašína.
Deváté dítě byl syn Ferdinand, pak v Sedloňově a potom v č.p.86 ve Sněžném.
Desátým potomkem Jana a Anny z Tisu byl syn Vendelín, v Bohdašíně. Ten měl se ženou, nám neznámou, dceru která se provdala za Ptáčka z Ohníšova a syna, který měl také syna Jaroslava Martínka z Bohdašína. Ten je význačným členem rodu a jeho další potomky by bylo hodno vypátrat.
Jednáctým dítětem v č.p.36 byla dcera Alžběta, později provdaná Shejbalová. Ta také dostala statek v č.p.36, ale zcela zdevastovaný a zadlužený. Jak k tomu došlo ? Příčinou byla úplná negramotnost jejího otce Jana, o které jsme se již zmínili. Jan neuměl číst a psát, a proto, když chodil k židovi pro půjčky nechal mu žid připisovat nuly a tím ho okrádal. Také upomínky na placení splátek nečetl a zahazoval, takže se statek brzy neúměrně zadlužil. Alžběta, když pak dostala statek, musela se svým mužem tkalcovat, aby dluhy zmenšovali.
Jako dvanáctá se v č.p.36 narodila dcera Emilie později provdaná Špryňarová v Dobrušce.
Poslední třináctý potomek Jana Martinka ze Sněžného a Anny z Tisu byl Antonín, který jako jinoch odešel za svým o generaci starším bratrem Františkem do mlýna v Habřině učit se mlynářským.
Jeho další osudy a osudy jeho potomků jsou popsány níže, v dalších kapitolách o Podhradu, neboť on byl tou ratolestí, která nechala vyrůst naší Podhradské větvi rodokmene Martinků.