Kompletní pojednání o historii mlýna, jeho okolí až od roku cca 1620 zde.
Toto je Titulní strana starý web o Podhradu.
Historie okolí Mlýna Podhrad
Vypsáno z knihy
“Hrady, zámky a tvrze Království Českého”
autor: C. a K. Konservátor a Gymnasijní profesor
Augustin Sedláček
díl “Hradecko”
v Praze r. 1883
Rothemberk hrad u Neznášova
U vsi Habřiny jest Podhradní mlýn nad ním stával v lese hrad, jména nyní úplně neznámého. Stará paměť svědčí o tom, že se nazýval Rothemberk (Červená hora), a již před dávnými věky zahynul.
Německý název Rothemberk svědčí stále o velikém stáří hradu (alespoň o době předhusitské), ale v paměti, že s ním nesetkáváme, neb kdekoli s názvem jemu podobným setkáme (Rufus mons, Rothburg), platí tento název vždy Červené Hoře.
Není pochyby, že bývalý hrad náš sídlem statku Neznášovského a že proto častěji Neznášovem pojmenovaný byl.
Jeho držitelem byl Ješek y Neznášova (r.1371, v r.1357 Herynk ze Semonic řečený), který z rodu Heřmanských náležel. (Plesů Heřmanských ze Sloupna). Po něm se dostal Neznášov rodu vladyk z Hustiřan a dnes, kdo se později psal Rodovskými. Jeden z jejich předků Majnuš z Neznášova držel v l. 1389 -1393 jeden hlas podací církevního v Semonicích.
Bavor z Neznášova jmenuje tak 1404, kdež si najal od kláštera Břevnovského dvora na Homoli a žil ještě roku 1414. O jejich potomcích není mnoho známo.
Petr z Neznášova byl r.1440 na sjezdu Čáslavském. Anna vdova po Čeňkovi z Neznášova připomíná se r. 1457.
Bavor z Neznášova seděním na Neznášově připomíná se v l.1494-1505 často jako svědek. Měl drahně vesnic v okolí Neznášova a měl několik synův, přece každý z nich po pěkném statečku obdržel. Když se r. 1523 dělili dostal Jan starší Velichovky a Poličany, Jiřík statek Neznášovský, Aleš Habřinu, Oldřich jinak Hašek Sedlice, Martin díl neznámý, Mikuláš Hustířany a konečně Jan mladší statek Rodovský.
Po smrti Jiříkově se dostal statek jeho bratru Janovi staršímu, jenž se přiznal r.1542 v úřadu desek zemských, že jest v držení Naznášova dvora poplužního a vsi, v Rothemberce zámku pustého s mlýnem pod ním.
(pozn. autora webu – nejstarší doložená zmínka o Podhradním mlýnu.)
K tomu držel jak již řečeno ves Velichovky na níž r.1541 manželce své Anně Šlendorfovně z Hornšperky věnoval.
Jan zemřel tuším r.1565 dne 26.ledna a pohřben v kostele na Chloumku, jenž byli předkové jeho založili. Jeho synové se o statky podělili, ale kdo z nich měl Neznášov není známo.
Roku 1588 patřila ves tato již panství Smiřickému. V urbáři téhož panství popisuje se také dvůr Neznášovský zde se dokládá, že „dobytkuom všem jsou poctivé výhony a pastvy kolem pustého zámku Rothemberku se vším prostranstvím a dostatkem travin velmi příjemné a užitečné ….“ Také se tam praví, že „kolem dvora a téhož zámku pustého jsou veliké štěpnice od rozličného štípí třešňoví, višňoví, ořeší vlašské i lískové “.
Od té doby přišlo i jméno hradu v zapomenutí a jen název mlýnu Podhradního, jak se jemu tak odpradávna říkalo, se udržel.
Z téže knihy o Habřině
Ve vsi Habřině spatřuje se na místo na kterém tvrz vladyk Habřinských stávala. Tito pocházeli z vladyků z Hustířan. Koňata z Habřiny a Čeněk z Hustiřan připomínají se r.1357 jako patronové zdejšího kostela. A Čeněk slove se r.1376 také z Habřiny. Roku 1387 platí se Bavor z Habřiny, druh z Hustiřan zvaný. Z téhož rodu žil roku 1404 Petr Habřinský a ten dal r.1411 plat ve vsi Zderaze s pěti pruty polí, luk a lesy na konci proti Habřinám ke Kaplanství, které byly v kostele sv. Vacslava na Chloumku zřídili.
V 15. století zpustla tvrz zdejší a držena byla se vším snad k Neznášovu. Aleš Rodovský z Hustiřan prodal asi r.1533 ves Habřinu s kostelem na Chloumku Mikuláši Trčkovi z Lípy, pánu ze Smiřic za 850 kop grošů českých.
Z téže knihy o Velichovkách
Vesnici ve starých dobách sídlí statku a kdykoli již v roce 1396 se připomíná. Tvrz tu povstala teprve 1523 když byl Jan starší Rodovský z Hustířan ves Velichovky, díl Poličan, poloviční podací v Lanžově a jisté dědiny na svůj díl obdržel.
Týž Jan stal se později pánem na Rthemberce a přikoupil r.1547 Libotov.
Ze synů jeho stal se Bedřich pánem na Velichovkách. Tento zemřel 1591 odkázal statek svůj pořízení v roce před tím oddělený, synu svým nedospělým Janu Gabrielovi, a pochován v kostele na Chloumku.
Z pověstí pamětníků po dlouhé léto předávaných.
Na kopci nad Habřinou jsou patrné valy z hradiště, které si svou rozlohou a výškou nijak nezadají s valy zbylými po hradu Rothemberku. V pověstech se po leta traduje, že mezi hradištěm a hradem byla v lese studna, ke které lid z obou stran ve shodě pro vodu docházel. Jednou se tam nepohodli a jednoho tam zabili. Od té době to říkáme lesu tomuto Vražba.
Mezi kopci Chloumek a Prašivka vedla stará obchodní stezka do Kladska a Slezka. V okolí byli v té době rozsáhlé hvozdy a na těchto kopcích byla v dávných dobách držena stálá vojenská hlídka, která bezpečnost obchodní cesty střežila. Hlídky ty byly posádkou právě ve starém německém strážním hradu Rothemberku. Hradiště, o kterém je zmínka v předchozím odstavci tak mohlo v dávné době patřit k Rothemberku, jako předsunutá tvrz, kde hlídka mohla vidět nepřítele zdaleka se z kraje blížícího.
Vypsáno z knihy
Báje a pověsti z Jaroměřska
autor: Věra SÍLOVÁ
Jaroměř 1994
Zánik hradu Rotemberk
V tom čase, když se Martin Rodovský z Hustířanm, seděním na Neznášově, toulal s loupeživým rytířem Janem Koldou ze Žampachu a Náchoda po Slezsku, staly se na neznášovském hradu Rotemberku divné věci.
Na den sv. Jana Křtitele r.1450 o druhé hodině z půlnoci rozlehlo se pod jednou branou výstražné znamení hlásného hradu, svolávající zbrojní lid k obraně.
Než se mohli postavit na odpor pod vedením Bavora syna Martina Rodovského, který ještě ve Slezsku loupežil, byl tento hrad od nepřátelského vojska obležen.
Při úsvitu dne dal purkrabí kraje hradeckého Jetřich z Miletínka před měšťany a žoldnéři hradeckými provolat u brány před hradem, aby byl hrad hned otevřen, bílé prapory vztyčeny a pán hradu aby se v půl hodině beze zbraní dostavil před hradní bránu a vzdal se.
Bavor shlédnuv na dva tisíce nepřátel, vzal bílý prapor do rukou, vystoupil na bránu a jal se takto mluvit k vyjednavatelům: „Bratři! Nejsme papeženci, pročež nejsme vašimi nepřáteli, hájíme svatý kalich a slovo Boží, pro které bratři a přátelé u Lipan vykrváceli. Pročež vás žádám, pro Boha odtáhněte v pokoji a dobývejte hrady a tvrze nepřátelů zarytých papeženců!„
Na toto vystoupení hlasatel Vaněk Rabský z Rabí řekl: „Na příkaz vladaře Jiřího Poděbradského tě vyzýváme, abys ihned otevřel a vzdal se!„
Bavor Rodovský se znovu ozval: „Ctím rozkaz vladaře Jiřího Poděbradského, ctím i vás a milují bratři, hrad tento, který mi jest od otce k opatrování svěřen, vám vydat nemohu, poněvadž bych tým dopustil zrady na vlastní otci! „
Hlasatelé se vzdálili.
Za čtvrt hodiny hnali spokojeně na hrad útokem a v půl hodině bylo předhradí dobyto. Když Bavor uviděl, že se neubrání, poslal svou vlastní matku Evu, aby šla vyjednávat a sám vztyčil bílý prapor.
Paní Eva dala otevřít bránu a omlouvala se, že syn Bavor bráně se v nepřítomnosti otce konal svou povinnost. Odevzdala panu Jetřichovi z Miletína celou hradní tvrz a žádala, aby byla s jejím majetkem milostivě naloženo.
Pan Jetřich z Miletína nařídil svým vojskům, aby se ničeho nadotýkali, a paní Evě dovolil odvézt si do poplužního dvora všechen majetek a své potřeby. U dvora pak kázal postavit stráže, aby se ničeho z majetku neztratilo. Když byl hrad vyklizen, byly zapáleny střechy a ochranné zdi rozbourány tak, že do rána byl celý hrad ve zříceninách.
Bavor i se svými zbrojnoši byl jat a odveden do vězení v Hradci Králové.
Martin Rodovský, když od vyslaného posla uslyšel tuto pro něho smutnou zprávu, spěchal se svými lidmi domů. V Hradci musel stát svou věrou, ctí a přísahat a zavázat se, že více loupežiti nebude, načež mu teprve potom vydán jest z vězení syn Bavor. Hrad mu ale znovu vystavit, nebo opravit dovoleno nebylo. Od té doby Martin Rodovský chřadnul a zemřel roku 1460.
Hned po jeho smrti nastoupil vládu na Neznášovském statku jeho syn Bavor Rodovský z Hustířan, který šel jinou cestou než jeho otec.
Stál se přívržencem krále Jiřího z Poděbrad, bojoval při něm a stal se hradeckým půrkrabím. Roku 1474 zahynul v boji proti uherskému králi Matyáši Korvínovi na Moravě.
Až půjdete z Velichovek do Neznášova v lese narazíte na zříceninu hradu Rotemberku, vzpomeňte si dobrodružného a smutného života Martina Rodovského z Hustířan a na Neznášově.